Vítejte v Tylovicích...

Večer začal veselým úvodním songem „Meziplotki v Rožnově zase máme a pořádnů štamprlu si dáme…“, který rozezpíval celý sál. Vysoký harmonikář si vzal slovo coby tlumočník: „Protože Beáta Bocek mluví jen polsky, budu její slova překládat do spisové češtiny a tady kolegyně do vaší rodné valaštiny!“ Při každé větě se publikum dobře bavilo, přidávalo ještě vtipnější slova, až se sama Beáta prořekla dobrou češtinou a zahájila svůj písničkářský projekt s výstižným názvem „Víc než rok“. Pro každý měsíc v roce měli vlastní píseň, doprovázenou i vizuálním projevem promítajícím se na zdi. Zúčastnění slyšeli nejen veselé i tklivé melodie, ale i vánici, déšť, cvrkot hmyzu, ptáků i další roztodivné zvuky. Za hudebníky viděli padat sněhové vločky, listí, plout mraky, běhat zvěř. 

Po krátké přestávce následovalo taneční víření romských děvčat z Cikne Čhave oděných v pestrobarevných šatech. Temperamentní taneční figury nenechaly jediného diváka chladným.

Mezitím se připravilo divadelní seskupení Valouny s improvizovaným divadlem. Konferenciér a rozhodčí v jedné osobě rozdělil účinkující do skupin a vtáhl hlediště do divadelní hry. Vyzval diváky, aby vymysleli prostředí, ve kterém se bude děj krátkých skečů odehrávat. Náměty byly opravdu různorodé např. koupelna, vzducholoď, tovární komín, severní pól, kanál, porodní sál, letiště apod.. Každou chvíli se celý sál za břicho popadal a málem všichni spadli ze židliček, když rozhodčí řídící děj bravurně řekl „Stop!“ ve chvíli, kdy instalatér v kanále pronesl větu „Nechme to puštěné až dostaneme přidáno!“ a celý vodárenský děj přenesl do porodnického sálu. Vzduchem se nesl hurónský smích gradující rozbitím upuštěné sklínky. Skutečně nevšední zážitek.

Rozjařené publikum se trochu uklidnilo až u valašského folku kapely z Dolní Bečvy „Z horní dolní a dál na jih“. Tři muzikanti zahráli melodickou, technicky propracovanou hudbu v duchu moderního valašského folklóru v původním místním nářečí.

Celá akce neměla konce, účinkující i posluchači společně hráli a zpívali ještě dlouho po půlnoci. Jen vedoucí Harcovny Vladimír Stašák si zasteskl, že na koncert přišlo málo Tylovjanů. Přesto však Beatě Bocek nabídl společenský sál na Harcovně i pro další její projekty.

Text a foto: Tomáš Mokroš